Když není dobře zakořeněno aneb Já a můj strach

„Bojím se, jsem stažená, nevím co mě čeká… a tak nějak ani nevěřím tomu, že to, co se děje, je správné. Bojím se, že to nezvládnu, že nezaplatím všechny poplatky, že nestihnu, co jsem si naplánovala a že nevyhovím přáním svého okolí. Všechny kolem přece tak moc miluju! Jsem asi sobec, když si na ně neudělám čas…“

Cítila jste se někdy podobně? Nebo máte tyhle pocity často? Cítíte stažení v podbřišku, špatně se vám dýchá a tak trošku se snažíte nebýt vidět? Máte někdy pocity strachu, že zklamete, že selžete, že to nezvládnete, že jste škaredější a horší než ostatní?

Já se tak dřív cítila často. Dokázala jsem samu sebe krásně vystresovat a lpět na myšlence, že je všechno špatně. Že já jsem špatně a že je toho na mě moc a nic nestíhám.

Dnes to mám už jinak. Netlačím na sebe. Respektuji své cykly, že někdy se mi prostě něco dělat nechce a někdy se zase do věcí ponořím natolik, že mě samotnou překvapí, kolik toho zvládnu. Vím, že život se odehrává tady a teď a to jediné, co můžu ovlivnit je, jak tento konkrétní moment prožiji. A proto se soustředím na to prožívat život s lehkostí, s láskou a vnitřním klidem. Žije se pak mnohem lehčeji a radostněji.

Bavíme se o strachu a já nejsem výjimkou. Taky nějaké mám. A snažím se s nimi pracovat, většinou skrze vizualizace, meditace a nebo prostě přímo dělám to, z čeho mám strach. Některé strachy si ještě nechávám u sebe, protože zkrátka ještě nepřišel jejich čas. Ale jsem si jich vědomá a to je pro mě obrovská svoboda. Že vím.

JAKÉ STRACHY MÁŠ TY?

Jaké strachy tedy máš? Když si je vypíšeš, tak možná zjistíš, že mnohé z nich jsou úplně zbytečné a neopodstatněné. Že tam jsou jen díky předchozí špatné zkušenosti a jako automat se strach „zapne“, aby tě ochránil před další bolestí.

Udělej si teď chvilku klidu a zeptej se sama sebe:
„Čeho a proč se bojím?“

Napiš si na papír vše, co tě napadne. Ať je to cokoliv. Potom si strachy postupně projdi a prozkoumej pečlivě, co je na tom strachu tak strašného a co nejhoršího se může stát, pokud se tato představa vyplní?

Mě už delší dobu trápí strach ze smrti mého pejska Alexe. Je to malej, chlupatej jorkšírek. A miluju ho celým svým srdcem. Tak nějak si nedokážu představit, že jednou tady nebude. Vím, že ten okamžik jednou nastane. Dneska je mu 12 a půl roku. Mohla bych se z toho hroutit a furt žít ve strachu, kdy se to stane a co mě ještě čeká.

Já namísto toho s ním trávím každou volnou chvilku, kterou si najdu. Snažím se s ním být, hrát si sním a dělat vše proto, abych jednou nelitovala. Minulý rok jsem k Vánocům koupila kocourovi malou plyšovou myšku. Alex si jí zabavil pro sebe a úplně jí miluje. Vždycky, když přijedu k rodičům, tak si spolu hrajeme a nosí jí furt u sebe. 🙂

JAK SE STRACHEM PRACOVAT?

• VIZUALIZACE  – Zkus si představit, že se ta věc, které se bojíš v tuto chvíli děje. Vědomě prožívej všechny emoce, které při vizualizaci přijdou a hluboce dýchej. A nebo můžeš vědomě svojí budoucnost přetvářet, právě tím, že si do detailů budeš představovat, že se to děje JINAK. Tak, jak si přeješ, aby to bylo.
  Tvá představa musí být reálná. Já si přála jezdit na koni. Přála jsem si podnikat. To vše se mohlo vyplnit.

  Jednou jsem spadla ze svého koně a začala jsem mít strach z ježdění. A tak jsem si každý večer před spaním programovala svou mysl na to, že ho sedlám, jedu s ním na vyjížďku do lesa. Vše se odehrává v klidu a vracíme se domů oba v pořádku. A díky tomu jsem se strachu z jízdy zbavila.

   

• PŘIJMI HO – Často  se lidé snaží se strachem bojovat, překonat ho. Já naopak doporučuji strach přijmout. Udělej opak. Nebraň se mu. Podvol se mu. Neupadni do deprese, jen si řekni „Ano, tohle je teď součást mě samotné. Já a tento strach. Nebojím se tě strachu, můžu se s tebou potkat a popovídat si s tebou o tom, jaké poselství mi neseš.“

•  DĚLEJ TO, ČEHO SE BOJÍŠ – Někdy se opravdu bojíme věcí, které jsou neopodstatněné. Proto ty věci, kterých se bojíš – začni dělat. Chceš už dlouho zavolat kamarádce, se kterou jsi se rozešla ve špatném? – Udělej to. Chceš dát výpověď v zaměstnání, které tě prudí? – Udělej to. Chceš sama bez rodiny vyrazit na víkend s kamarádkama? – Udělej to.

Já jdu v říjnu na besedu Krkavčí matky s názvem Vraťme smrt zpátky do života. Jdu tam právě s tím záměrem, znovu si uvědomit, že smrt je přirozená věc. A vím, že se tam dozvím přesně to, co teď na své cestě potřebuji vědět. Učím se věřit procesu života.

Tento život žiješ jen jednou, tak ho prožij naplno a dělej, co tě naplňuje. Žij beze strachu. 🙂