Není důležité co děláme, ale jak to děláme

Přemýšlely jste někdy nad tím, jaké by to bylo žít ve světě, kde jsou všechny bytosti naplněné, šťastné, zářivé, pravdivé, schopné vyjádřit své hluboké touhy a přání a taky souhlas a nesouhlas?

Přemýšlely jste nad tím, jak by asi vypadal takový svět bez stížností, který by byl naplněn láskou, přijetím a vnímáním celku?

Jestli ANO, tak vítejte do klubu!

KNIHA SVĚT BEZ STÍŽNOSTÍ

Já jsem začala před nedávnem číst knížku Svět bez stížností a díky ní jsem začala s 21 denní nestěžovací výzvou.
A řeknu vám, je to teda fuška! Člověk se domnívá, jak je usměvavý, pozitivní a nakonec zjistí, že si minimálně 5x denně zbytečně stěžuje.

Pravidla jsou jasná. Pokud vyslovíte nahlas stížnost, budete pomlouvat, nebo použijete sarkasmus (když chcete někoho nenápadně popíchnout), tak přehazujete náramek z jedné ruky na druhou a běží vám od znova 1. den výzvy.
Tady je odkaz na knihu, doporučuji si jí k výzvě zakoupit.

Já jsem na prvním dni výzvy už asi sedmý den 😀 Ale držím se! A jednadvacet dní prostě dám! I kdyby to mělo trvat třeba do Vánoc. 🙂

STĚŽOVÁNÍ SI JE NÁVYK

Zdá se to až neuvěřitelné, ale je to opravdu silný návyk – s někým se setkáte a už se předháníte, koho co více bolí, kdo zažil o víkendu větší drama a tak podobně. Stěžování si je návyk. Píšu to ještě jednou, protože dobrá zpráva je, že návyky se dají měnit. Vyžaduje to jen čas, trpělivost a úsilí.

Svět by byl o dost lehčí, svěžejší a radostnější, kdybychom místo stížností vyjadřovali lásku a vděčnost. Ale nikdy se to nestane jen tak. Každý musí začít sám u sebe. A tak se snažte soustředit na svá slova, říkejte je co nejvíce vědomě a současně se soustřeďte i na svůj dech.

ODPOLEDNÍ PROCHÁZKA

Jeden den jsem se odpoledne procházela v parku, vědomě dýchala a pozorovala všechny ty lidi kolem sebe. Každý něco tvoří, někdo běhá, někdo si hraje se svými dětmi na prolejzačkách, jiný jezdí na skatu, někdo cvičí pejsky a já si třeba jen tak chodím, někdy tančím, dýchám a pozoruji.

Uvědomila jsem si jednu zásadní věc. Není důležité co děláme, ale jak to děláme. Přemýšlely jste nad tím někdy?

MŮJ PŘÍBĚH

Řeknu vám teď, jak jsem to měla já. Tenkrát jsem četla knížku Konec prokrastinace a dělala jsem si pravidelně tzv. To-do list, kde jsem měla zapsané všechny aktivity, které bych měla v určité frekvenci plnit a večer jsem si vždycky zapisovala, jestli jsem splnila a nebo nesplnila. A časem se to právě přehouplo k tomu, že už mi bylo jedno, jak se u daných aktivit cítím a jestli je dělám s radostí. Důležité bylo to, že jsem měla splněno.

A tak jsem se nutila, dělala, co jsem si zadala a kolikrát i zašvindlovala a zalhala sama sobě, že jsem úkol téměř splnila, abych měla na konci dne usmívajícího se smajlíka. 🙂

Stala jsem se skoro závislačkou na kladném vyplňování to-do listu. 😀 Můj přítel mi vždycky říkal: „Já se ti divím, že tě to takhle baví. Místo toho, aby sis užívala ty činnosti, tak si je jen zapisuješ a děláš to, abys měla prostě odškrtnuto.“.

Byl to fakt. Dneska si žádný to-do list nepíšu. Vůbec nepodceňuju jeho důležitost, věřím, že pro spoustu lidí je užitečný, koneckonců i pro mě tenkrát byl přínosem. Ale dneska se opravdu spíše zaměřuji na to „JAK“.

Jak se u toho, co dělám, cítím? Dělám to vědomě? Je tato činnost v souladu se mnou? Vede tato činnost k mým dlouhodobým cílům a přáním?

A podle toho se zkrátka řídím. Zaměřuji se na kvalitu toho, co dělám, nikoliv na kvantitu. 🙂

Je veliký rozdíl, když věci děláme, protože nám samotná činnost přináší radost, a nebo když je děláme jen proto, abychom byli lepší v očích ostatních. Nebo byli oceňováni a uznáváni.

Na závěr Vám chci popřát, ať dáte s co největší lehkostí 21 denní nestěžovací výzvu, pokud se do ní zapojíte ( Věřím, že ano.! 🙂 ) a také, abyste se u toho, co děláte, řídily svými pocity a dělaly věci vědomě a v souladu se sebou sama. ♥

Přeji Vám krásné zimní dny,

Lenka