Trávit čas o samotě je léčivé

V dnešní době vnímám, že je čím dál tím vzácnější potkat někoho, kdo se jde jen tak sám projít do lesa, nebo si sám vyrazí na dovolenou či výlet. Já osobně si tyto chvilky užívám, protože jinak trávím většinu svého času s někým, ať už je to partner, rodina, přátelé, můj kůň… 🙂 A právě čas, kdy jsem úplně sama mě hodně dobíjí a spojuje se svou duší.

Zkrátka jen tak být sám se sebou a ještě k tomu být v tichu a „nic nedělat“ je veliký problém. Tím nic neděláním míním především to, že si jako žena dopřeji čas, kdy vnímám sebe samu, kdy si uvědomuji své pocity, potřeby a především své tělo. Opečovávám se a dopřávám si to, na co běžně není čas.

PROČ TRÁVIT ČAS O SAMOTĚ?

A proč ne? Trávíme jej stále s někým jiným, věnujeme druhým svou pozornost, svůj čas a péči. To vše je krásné, ale! Co když NÁM chybí výživa? Co když my už jsme vyčerpané, nevyživené, vyšťavené a unavené?

Co dělat pak?

V tu chvíli právě přichází čas na to si někam sama vyrazit. Pozornost zaměřit dovnitř, do svého vnitřního světa a jít objevovat.

Být sama a naslouchat si je pro nás extrémně výživné a léčivé. Pokud si to dovolíme a nejsme samy jen proto, že jsme to přečetly v článku od Lenky Hruškové, tak pak to má ten pravý smysl. Protože začínáme vnímat, cítit a být tady a teď. Opouštíme svět myšlenek – svět falešného já.

NIKDY NEJSME SAMI

Nikdy nejsme sami. I když vyrazíme např. na pobyt ve tmě, tak stále je tady s námi to univerzum, ta ohromná síla, která vše řídí. Když se jdeme třeba projít do lesa, tak je s námi taky spousta „života“. Ptáci, zvířata, květiny, voda, slunce, stromy, vítr, skály, náš dech, naše tělo.

To všechno je živoucí energie, od které se můžeme mnohé naučit. A pokud chcete něco „ezo“, tak můžete v každé chvilce pocítit, že je s vámi váš ochranný anděl, kterého si doporučuji přivolávat ve chvílích, kdy se cítíte opuštěné a smutné. Ale o tom třeba někdy jindy. 🙂

PROČ SE BOJÍME TICHA A SAMOTY?

Důvod je ten, že v našem životě je spousta starých ran, zranění, zklamání a strachů, které běžně nevnímáme, nebo jsme se je naučily nevnímat. Zkrátka jsme je zatlačily někam hluboko a teď tam hnijí ve tmě a začínají smrdět.

Důvod, proč to píšu takto odpudivě, je, že to opravdu takhle nechutné je. Naše tělo není kontejner. Naše tělo je primárně zářivá, krásná a zdravá bytost – systém, který je velmi inteligentní.

Pokud ale jdeme proti tělu, což znamená potlačujeme své emoce, nejednáme v souladu se sebou, tak se z něj postupně a nenápadně stává hromádka neštěstí, nemocí a možná i smutku.

A tak doporučuji projevovat své emoce a o své tělo pečovat jako o svůj chrám, ve kterém přebývá naše já. Techniky, jak své emoce zdravě projevovat a naslouchat sobě samé jsem sepsala do ebooku >>Sebe-vědomou ženou krok za krokem<<.

Ticho a samota je pro nás ohrožující právě ve chvílích, kdy je v našem chrámu onen bordel. A my se bojíme otevřít okna a podívat se, co všechno za odpadky tam hnije. Proto se vyhýbáme chvílím samoty a máme z ní i strach. Protože jedině v tichu a klidu můžou vyjít na povrch naše stíny.

A není nic snazšího, než se s nimi setkat tváří v tvář a začít je objevovat, zkoumat a rozpouštět je právě svou vlastní láskou a pozorností.

Moje doporučení na závěr je buďte čas od času samy se sebou, odjeďte někam samy, kde jste ještě třeba nebyly a dopřejte si alespoň jeden den, kdy opravdu strávíte čas se svou myslí, tělem i duší. Je to osvobozující. ❤❤❤

Krásné májové dny vám přeji,

Lenka